AI gigafabrika v Česku? Nestačí výkon, klíčové jsou i hodnoty a odpovědnost

AGI prompt: Nechť jsou všechny bytosti šťastny

Text vyšel v magazínu Finmag

Česko posílá do Bruselu přihlášku, aby na jeho území stála jedna z pěti plánovaných AI giga fabrik. Je to dobrý nápad? Jednoduše řečeno — skvělý. Zlí jazykové ale přicházejí s námitkami. Tak si je rozeberme.

Důležité je rozlišovat datacentra a jejich využití. Zatímco v případě vývoje umělé inteligence pracujeme především s veřejně dostupnými daty, evropská datacentra chceme i pro potřeby dat soukromých, především evropských firem.

Zatímco většina evropských úřadů musí svá data ukládat na servery v rámci EU, drtivá část evropských privátních dat je v rámci amerických služeb uložena na serverech na americkém kontinentu a proudí k nám podmořským kabelem.

A v tom tkví riziko. Ať už se nás někdo rozhodne „odstřihnout“ administrativně, nebo půjde o teroristickou operaci nepřátelského režimu, Evropa potřebuje mít svá data doma, nezávisle na tom, zda vyvíjíme umělou inteligenci či nikoliv.

Pro práci s takovými daty je pak zásadní latence, tedy čas přenosu dat, který se zvyšuje se vzdáleností. V tomto ohledu se zdá Česko být skvělou lokací, jelikož je z něj více méně stejně blízko do všech koutů Evropy.

Rakousko jako záložní zdroj

Datacentra budou spotřebovávat hodně vody a elektřiny. Zároveň potřebují stabilní příkon a záložní zdroje. V tomto ohledu by se mohli zdát jako ideální kandidáti země s velkým podílem jaderné energetiky, která dodává do sítě elektřinu stabilně.

Jenže jak vidíme na příkladu Francie, ta v minulých suchých létech nezvládala ani chladit adekvátně její jaderné elektrárny, což nakonec přispělo společně s ruskou invazí na Ukrajinu a odstavením jaderných elektráren v Německu k evropské energetické krizi v letech 2022 a 2023.

Pokud tomu chceme předejít, musíme AI gigafactory umístit adekvátně i vzhledem k záložnímu zdroji. Česká energetika je dlouhodobě plusová, elektřiny více vyvážíme než spotřebujeme a zároveň máme blízko do Rakouska, které se svými vodními přečerpávacími elektrárnami může fungovat jako záložní baterie. Voda se do nich načerpá využitím levné solární a větrné elektřiny, když svítí a fouká, a použije se v zimních měsících, kdy naopak mají slunečné a větrné elektrárny menší výkon. V takovém případě bychom ani nemuseli spoléhat na fosilní zdroje.

Potřebujeme k tomu ale jednu věc: integrovaný evropský energetický trh a masivní výstavbu přeshraničních energetických konektorů ve střední Evropě. Studie EMBER vypočítala, že pokud by se integrovaly energetické trhy ve střední Evropě a využil by se tak potenciál obnovitelných zdrojů v Baltském a Černém moři, došlo by ke snížení cen silové elektřiny o 29 %.

Další zlí jazykové hovoří o nutnosti chlazení AI gigafactory a velké spotřebě vody. Tomu by se dalo předejít tím, že odpadní teplo z giga fabriky využijeme na vytápění. Česko má v Evropě nejrozšířenější systém centrálního vytápění, kdy jsou na něj napojena sídliště, dokonce i celá města jako Ústí nad Labem nebo Brno. V tomto ohledu stačí změnit zdroj — namísto uhelné nebo plynové teplárny teplo z AI gigafactory.

Pro lidstvo? Nebo pro armády?

Pokud ovšem stavíme datacentra pro vývoj AI, je to úplně jiná otázka. Jak to může dopadnout?

Jako s každou technologií. Známe historické příklady a lepší otázka zní: Dokáže AI změnit kurz historie? Odpověď je rozsáhlejší a autoři simulace AI2027 nabídli hned dvě.

Důležité je — nepřekvapivě — zadání. Už nyní se nacházíme v momentu, kdy umělá inteligence a její jazykové modely dokážou myslet rychleji než člověk. Tato simulace počítá s tím, že zatímco se různí lidští vývojáři budou snažit vyvinout stále lepší AI, jedna z firem se rozhodne postavit AI, která vyvíjí AI. Tím exponenciálně zvýší svou rychlost vývoje, protože velmi záhy bude mít k dispozici sto tisíc násobky lidského myšlení a samotnou rychlost desetkrát až stokrát vyšší.

Vytvoříme tedy technologii, která bude vytvářet technologii. Jenže vzápětí to začne dělat nejen USA, ale i Čína a možná další světové mocnosti. Dochází k situaci, kterou už v historii známe. Závod o to, kdo první vymyslí jadernou technologii. A stejně jako v případě jaderného štěpení, můžeme ji využít pro lidstvo nebo pro armády.

Ani padesát giga fabrik nebude stačit

Vše nyní záleží na tom, jaké bude veřejné mínění a jak se zachovají světoví lídři. Dosáhnout dohody o neútočení? Nebo v rámci AI závodu vytvoří jedna nebo druhá strana AI tak silné, že přesvědčí své tvůrce, aby neútočili?

Oba finální scénáře počítají s tím, že se střet vyostří a USA a Čína dosáhnou vzájemné dohody o nastavení pravidel AI a toho, jaké hodnoty musí sledovat. Tyto hodnoty — jako je dodržování Ženevských konvencí, minimalizace civilních ztrát a další — se tím pádem propíšou do zbraňových systémů a vojenského velení, které je už v té době na AI analýze závislé.

Obě mocnosti si vymění část kódu, aby své centrální systémy vyrovnaly. V této době budou mít AI systémy (respektive spíše jeden systém, takzvaný artificial general inteligence) roční ziskovost okolo 700 miliard amerických dolarů (14,9 bilionu korun) a budou potřebovat datacentra v hodnotě tří bilionů amerických dolarů (64 bilionů korun). I kdyby EU postavila AI giga fabrik padesát, nebude to stačit.

Adam Ondráček je komunikační stratég a zakladatel studia KONTRA. Věnuje se často projektům v oblasti veřejného zájmu, udržitelnosti, energetiky a změny klimatu. Je komentátorem v Hospodářských novinách, Finmagu, Euractivu, Deníku N a dalších.