Milion (už) není moc peněz

V době, kdy začínáte dospělý život, máte první práci na fulltime, bydlíte sami (se spolubydlícími) a máte první delší vztahy se nenápadně do života vplíží spousta situací, které neznáte, nikdo vás na ně nepřipravil a rodiče vám o nich neřekli. Jedna z nich je například placení nájmu.

Podívejme se na to, co trápí typického dvacátníka. Je mě 27 let a svoje osobní finance jsem dostal pod kontrolu tak v posledním roce. Mohlo to být ale mnohem dřív.

Dlouhé roky byl nájem pro mě jedním ze strašáků — s ohledem na mé příjmy obrovská částka. A když jste ji jednou za měsíc zadávali jako platební příkaz, říkali jste si, za co vlastně sakra platíte. Většinu času jste v práci, v hospodě, na kolech, u přítelkyně nebo u rodičů. Co to je za život, když většina vašich peněz “vyletí komínem” — vyměníte je za svazek klíčů, který používáte dvakrát denně. V momentě, kdy bojujete s tím zaplatit 8 tisíc je pro vás milion strašně moc peněz.

Někdy ve 25 letech jsem se dočetl v jakémsi americkém článku, že náklady na domácnost (ať už společnou či jednočlennou) by měli podle ekonomů v Evropě dosahovat 30% čistého měsíčního příjmu. A to se prosím do těchto nákladů započítávají i potraviny, čistící prostředky, energie a nájem! A teď mě řekněte — jakou část svého výdělku dává v Praze 25 letý člověk za nájem! Myslím, že to bude často klidně přes 60%. U mě to tak tedy bylo.

A teď se dostáváme k té důležité části. Co dělá člověka šťastného? Šťastným vás nedělá to, že máte bydlet a máte co jíst a můžete si zatopit. To je standard slušného života. Šťastným vás dělá to všechno ostatní. To, že můžete chodit do kina a do divadla. To, že nemusíte jezdit načerno MHD. To, že můžete za holku zatáhnout účet na baru nebo ji vzít na ústřice. To, že vám zůstanou peníze na cestování a ne jednou za 3 roky. Štěstí se totiž skrývá ve výdajích, které jsou na první pohled zbytné.

Poslední dva roky jsem šťastný. Protože jsem si v 25 letech přečetl náhodou článek a rozhodl se, že výdaje za domácnost srazím na 35 % (přeci jen žiji v Praze a je to tu o něco dražší). Vedou k tomu dvě cesty — buď si uvědomit svoje možnosti a úměrně tomu si vybírat kolik utratím….anebo začít vydělávat více. Já jsem tehdy šel tou druhou cestou, protože stejně jako jsem nevěděl nic o osobních financích, věděl jsem prd o tom, kolik si mohu říkat za svou práci. Tak jako tak, na začátku byla jedna, nijak nápadná rada. Kéž by mě ji někdo dal na střední. Nebo třeba když jsem si v osmnácti zakládal účet.

Jenomže ono by to nestačilo. Kde se vlastně vzalo oněch 30 % příjmu na domácnost? Je zakotveno v mnoha bankovních procedurách, například při výpočtu hypotéky či půjčky. Pracuje s ním mnoho evropských i světových vlád při plánování ekonomického zdraví své populace. Jenomže toto pravidlo se začíná poprvé objevovat v 90. letech a od té doby uplynulo docela hodně vody.

Co se stalo? Máme dobré školy, žijeme v té šťastnější části světa, kde si můžeme vydělávat prací, která nás baví a žít na místě, kde se nám líbí? Hodně se toho změnilo.

Promiňte mě míchání více zdrojů dat, ale bohužel nemám k dispozici všechna česká, která bych si přál. Například v New Yorku (a troufnu si říci, že půjde o srovnatelnou ekonomiku s pražskou) typická rodina utrácí za náklady za bydlení více než 40 %. Harvardská studie zase poukázala na to, že mezi lety 2003 a 2013 vzrostl počet lidí, kteří s obtížemi zvládají náklady na bydlení z 40 na 46%.

Důležité je to období 2003 až 2013. Pro dvacátníka je doba zhruba před deseti lety dobou, kdy poprvé vstupoval do dospělosti. Pro mne to byl rok 2005, kdy jsem ještě na střední pravidelně pracoval jako noční recepční v hotelu a na různých brigádách a skrze mojí rodinu si začal vytvářet mentální kotvu o tom, kolik je hodně peněz a kolik je málo. Například v roce 2005 byl šťastný ten, kdo na brigádě dostával 80 korun za hodinu.

V USA mezi lety 1996 a 2014 průměrně vzrostl rodinné náklady na domácnost o 25 %, přičemž většina tohoto růstu proběhla samozřejmě v letech finanční krize (2007–2009). Ovšem v roce 2014 byla výše výdajů na domácnost na stejné úrovni jako v krizovém roce 2008. A stejná, jako v 30. letech, kdy na Ameriku dopadla Velká hospodářská krize.

V USA zároveň rapidně klesají příjmy:

Ale dost Ameriky. V roce 2005 vaši rodiče možná vydělávali 50 tisíc měsíčně. Pro většinu lidí v Česku to byla velmi dobrá mzda, více než dvojnásobek té průměrné. I když byla průměrná inflace mezi lety 2005 a 2015 2,13%, vaši rodiče by pro udržení jejich příjmů potřebovali teď 61 710 korun. To je více, než pětina původního platu.

Proto byste se měli dobře zamyslet, když si budete ve vašem prvním zaměstnání po škole říkat o plat. To, co si pamatujete jako dobré peníze už dávno kvůli inflaci tak dobré není.

Zatímco v roce 2008 vzrostla průměrná mzda v Česku o 8,3 %, mezi lety 2015 a 2016 už to bylo jen 3,4 % a v prvním kvartále roku 2016 meziročně růst téměř stagnoval.

A poslední zpráva je z Prahy, kde se průměrná cena nájmu metru čtverečního v bytě vzrostla za 3 roky v podstatě trojnásobně:

Pravidlo o 30 procentech na domácnost může samozřejmě mnoha z vás připadat zastaralé, už kvůli tomu, že vychází z devadesátých let. Co je ale důležité si uvědomit, že nám, dvacátníkům, už není osmnáct. Můj mladší brácha už nechodí na brigády pod 120 korun za hodinu, 50 tisíc už není padesát, ale spíš 38 tisíc. Pokud k tomu započtet růst nájmu v Praze a fakt, že obecně výdaje na domácnost stoupají dostane se k tomu, že byste měli vydělávat dvakrát tolik, kolik bylo běžné před deseti lety.

Existuje ještě jeden pohled, jak se dívat na pravidlo 30 % výdajů na domácnost. A to tak, že váš měsíční nájem by měl odpovídat čtyřicetině až padesátině ročního příjmu.

V praxi by to znamenalo, že pokud by vaše výdaje na domácnost byli 20 tisíc měsíčně, měli byste dosahovat mzdy okolo 80 tisíc čistého měsíčně. A to už ten milion nevypadá tak strašně moc peněz. Zvlášť pro vašeho zaměstnavatele.

Originally published at adamkontra.cz

--

--

Dycky kontra.

Love podcasts or audiobooks? Learn on the go with our new app.

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store